Je k ránu, obracím se v posteli na druhý bok, stejně jako jsem den před tím obracel bramboráky na pánvi. Jasně, že jsem se jich tak jako vždycky přecpal. Se nedá nic dělat, po bramborácích se můžu utlouct, není divu, že se teď v 6:36 převaluji a nadávám si... a najednou záblesk, několik obrazů v rychlém sledu - bramborákové satori!