Čerstvě založené pole jsme zamulčovali tlustou vrstvou slámy. Sázení brambor jsem odložili o rok. Zadumaně jsme stáli nad naším políčkem a bylo nám líto, že bramboráky nebudou. A jak jsme tak střídavě koukali na sebe a zase zpátky na slámu… “Hele, já jsem slyšel, že se brambory dají pěstovat i ve slámě”. “Jo, taky jsem viděl nějaký video, dokonce říkali, že je to snadnější, rychlejší a výnosnější”. “A až budeme těch několik metráků brambor vyndávat, nebudeme se muset hrabat v hlíně.”
Takže nebylo co řešit, bramborovou sadbu jsme šoupli do slámy a přikryli ještě jednou vrstvou. Teď se každý den chodíme dívat. Už? Ještě ne. Naše víra je však nezlomná a jistě teď vytahuje k nebi deroucí se bramborové klíčky.
