Jak nám pět švarných Kubíků zachránilo políčko

Časosběr / Naposledy jsme se rozepisovali o tom, jak jsme na jaře 2017 políčko nechali odpočívat pod slaměným mulčem, abychom rozsekaným drnům už zatli tipec a dali jim čas změnit se v úrodnou prsť. Ale nechat políčko přes sezónu jen tak ladem? To nám přišlo líto. A tak jsme experimentálně vstrčili brambory do slámy. Jestlipak vyrostou?

Ale jo, vyrostly...


Podzimní sklizeň byla asi jen dvojnásobná než sadba a to dolování z vlhkého jílu bylo za trest. Hrabání rukama a hledající prsty sem tam našly a vydloubly nevelké hlízy. Nerostly ve slámě, jak jsme si bláhově představovali, ale oddenky prorostly dolů do půdy. No, ale první úroda, první vařené brambory… to se počítá. Paralelně jsme experimentovali i s živočišnou výrobou a výsledná žranice byla vskutku velkolepá, vše zpracováno, snědeno, do poslední kosti ohlodáno. 

A samozřejmě, bramborákovému satori bylo učiněno za dost!

 A co podzimní polní práce? Stará mulčovací sláma potřebovala zapravit, měli jsme i uleželý ovčí hnůj… ale zase jsme narazili na odpor naší těžké jílovité půdy. Vari s pluhem ani s kypřícím ústrojím s půdou nehnuly. Ani ovce se na to nemohly dívat (nebo byly znechuceny parlamentními volbami?). Nezbylo nic jiného, než vzít pokorně rýče a obrátit zemi ručně. Takže stručně, v té chvíli jsem neměl moc chutí psát o políčku, vlastně jsem na něj byl dost naštvanej a přes zimu jsme se s našimi zemědělskými ambicemi loučili. 

Přišlo jaro 2018, nová energie, zimní chmury se ve slunečním teple rozplynuly. A nechat políčko jen tak ladem, když už jsme do něj vložili tolik práce? Dobře, že jsi to Ty, pole jedno vzpurný, dáme Ti poslední šanci.

A tak přijel těžký náklaďák s 5 kubíky písku, aby nám to tu trochu odlehčil.

Hromada to byla obrovská a loňská vzpomínka na jeden vozík písku, kterým jsme chtěli zlepšit strukturu půdy, nám najednou připadala dosti směšná. Lopatami a dětským řáděním na vzniknuvším pískovišti jsme rovnoměrně písek rozmístili a nakonec do políčka pustili Vari s kypřícím ústrojím. A světe div se, konečně jsme se propracovali k veselé polní práci. Šlo to krásně, písek se bez potíží zapracoval a jako mávnutím kouzelného proutku před námi vznikla obdělávatelná půda!

Práce nám šla tak rychle od ruky, že jsme se ještě ten den vrhli do sázení brambor. Meškat už jsme nemohli, jaro v plné proudu, zkušeným zahrádkářům už zelené listoví brambor vykukovalo z hrůbků… v rychlosti jsme pořídili sadbu od zemědělce z vedlejší vesnice, hrobkovací radlici jsme vypreparovali ze starého železa rezavějícího za domem. Originál Vari to fakt nebyl, ale flexa, drát a šikovné ručičky Jirky zapojili improvizovanou radlici. Hold nebyl čas, příště už budeme věrni značce.

První brázda a obrovský hrůbek. Vlastně spíš hrob zahrnutý i pomocí staré dobré technologie, motykou. Druhý hrůbek byl zase spíš speciální dvojhrůbek. Ale ty další už vypadaly docela slušně a ukázněně. V nové zázračné půdě se rejdovalo jedna radost.

Dobrá a dobře zpracovaná půda je prostě základ, co vám budeme po roce trápení s těžkou jílovitou půdou povídat. Políčko se už zelená, zvesela sbíráme mandelinky. Je to důkaz, že vyrůstají skutečně bramborové natě. Políčko už přestalo být vábivě laškující prvotní výzva. Stalo se prubířským kamenem. Několikrát nás dostalo na kolena, ale pískem jsme mu zacpali jeho vysmívající se hubu. Snad už bude pokornější, ostatně jako i my se stáváme pokornějšími.